Nový článek: Vrátit či nevrátit ukradený majetek?

Na první pohled jednoduchá odpověď. Vrátit! O státu, kde tato jednoduchá odpověď neplatí nelze tvrdit, že je právním státem, tj. že v něm platí zákony, právo a spravedlnost. Bohužel v takovém státě žijeme.

Po pádu komunistického režimu jsme si všichni dělali naději, že se rychle napraví staré křivdy, právo a spravedlnost dostane volný prostor. Proč se tak nestalo? Prý nebyla politická vůle a návrat práva a spravedlnosti nebyl prioritou těch, kteří se dostali k moci. Je to především jejich selhání. Místo na morálku se sázelo na neviditelnou ruku trhu. Pro dělení majetku, jaké se odehrává jen jednou za desetiletí či staletí, nebyla připravena promyšlená zákonná pravidla. Vše se řešilo tzv. zhasnutím. Kuponová privatizace nebyla špatnou metodou, ale její výsledek, neodpovídal očekávání. Z privatizace byli vyloučeni zahraniční vlastníci, kteří jediní měli dostatečné finanční zdroje a know-how pro modernizaci průmyslu. Chtěli investovat do našich továren, modernizovat je a zapojit do sítě mezinárodního obchodu. Bohužel se tak díky úsilí tehdejšího ministra financí a později premiéra Václava Klause nestalo. Místo toho se naše podniky zadlužily, protože musely splácet úvěry, které získali od státních bank noví – často nesolventní majitelé. Co s tím bylo spojeno si pamatujeme. Noví vlastníci neměli mnohdy zájem podniky postavit na nohy, ale vysát a pak prodat. Pojem „tunelování“ je dnes znám po celém světě. Je to náš neslavný vklad do dějin světové ekonomiky. Banky, které se měly privatizovat jako první, zůstaly pod státní kontrolou, musely půjčovat českým privatizátorům. Byly tak přivedeny na pokraj krachu a po ukončení privatizace prodány za babku. Stamiliony, které privatizace vynesla, šly před prodejem na sanaci jejich špatných úvěrů. Teprve potom se ke slovu dostali skuteční solventní vlastníci, často ze zahraničí. Tento způsob privatizace náš ekonomický rozvoj zbrzdil nejméně o 10 let.

Během neslavného období rozkrádání státního majetku nezbýval čas a prostor na řešení majetkových křivd. Jednalo se o nich jaksi na okraji a polovičatě. Tím česká společnost silně utrpěla. Místo potlačení zažitého pravidla z dob totalitního režimu: „Kdo nekrade, okrádá svou rodinu“, stát a jeho političtí reprezentanti v něm nejen pokračovali, ale dali občanům příklad jak toto pravidlo ještě zdokonalit. Za spáchané miliardové podvody a zlodějny nebyl nikdy nikdo potrestán. Navracení komunisty ukradeného majetku fyzickým i právnickým osobám, zemědělcům, původním vlastníkům podniků a církvím byl řešen jen neochotně, nedůsledně. Mnohé křivdy nejsou napraveny dodnes. Nestačilo k tomu ani dvacet let svobody. Ruku v ruce s tím jde i neochota odškodnit zničené životy a kariéry statisíců lidí, odkládané uznání třetího odboje. To vše mělo a má na občany silný demoralizující účinek. Nějaká morální pravidla byla a jsou i dnes pro smích. Hlavní je dostat se k moci, umět si ji udržet a to za každou cenu. Vrcholem abnormality a nemorálnosti byla tzv. „Opoziční smlouva“. Světový unikát. Bývalý premiér a někdejší předseda ČSSD Miloš Zeman často prohlašoval o Klausovi, že je „největší zkáza republiky“. Po „oposmlouvě“ jsou to nejlepší přátelé.

Stále žijme v atmosféře přebujelé zločinnosti, zlodějen a podvodů všeho druhu. Krade se ve velkém i v malém vždy a všude. Tisíce lidí se tím dobře živí. Denní zpravodajství v médiích nám to stále připomíná. Získali jsme celosvětovou popularitu jako země zlodějů. Vyšetřují ji i zahraniční vlády a poukazují na ni zahraniční banky, kam si naši zloději často svůj lup ukládají. Poslat do ciziny na svůj účet ze státních peněz půl miliardy? Žádný problém. Vykazovat neexistující sponzory pro politické strany? Rovněž žádný problém. Určití občané využívají situace a dělají nám ostudu po celém světě. Stačí vzpomnět na pražské taxikáře. Okrást slavného herce v luxusním hotelu v centru Prahy? Žádný problém! Okrást sportovce při jejich účasti na soutěži v Ostravě. Pravidlo. Co není přišroubováno je do rána pryč. Nevynecháme ani hřbitovy, ať už ten národní v Terezíně nebo ty stovky dalších po celé zemi.

Poslední květnový den se svěřil veřejnosti na IDnes jeden bloger, že vyrovnání s církvemi je hloupost a totální nesmysl! To jen potvrzuje stav našeho právního vědomí a morálky. Ukradené vrátit je hloupost a nesmysl. Kde nemá člověk v sobě vědomí, že existuje něco vyššího nad námi, skutečná spravedlnost, koná pudově a bez zábran. Klidně zraní nebo zabije pro pár korun. Ne trh, ale morálka. A to je poslání církví a náboženských společností. Jejich postavení ve společnosti je nenahraditelné. První útulky pro potřebné, první školy při katedrálách, první univerzity v historii lidstva, rozvoj vzdělanosti a kultury. Církve chrání po staletí mravní řád. Aby mohly pomáhat, zakládat charitní organizace, které jsou školou solidarity a pomoci potřebným, školy, nemocnice, potřebují k tomu prostředky a nezávislost na milodarech státu. Stát za ukradený majetek získává každoročně čtyři miliardy a církvím vrací jednu. Snaha udělat z církví jen obyčejné spolky jako jsou třeba zahrádkáři, svědčí o morální vyspělosti a rozhledu těch, kteří toto postavení církví ve společnosti prosazovali. Oni nesou za dnešní vědomí a morální stav společnosti odpovědnost.

Šel bych dál. Vrátil bych všechny hrady a zámky potomkům šlechty. Starali by se o ně mnohem lépe než stát. A státní rozpočet by každoročně ušetřil miliardy. Proč se o tento majetek tak dereme, když ho neumíme řádně spravovat a pro stálý nedostatek financí mnoho památek chátrá. Potomci původních vlastníků se o svá staletá rodová sídla postarají mnohem lépe, přitáhnou do republiky investice, a jak na uskutečněných restitucích vidíme, zpřístupní tyto opravené kulturní památky také veřejnosti.

Po dvaceti letech můžeme konstatovat. Máme demokracii, máme svobodu. Bohužel však nejsme právním státem. A dokud nenapravíme staré křivdy, včetně vrácení majetku všem, kterým byl ukraden, jím nebudeme. Po dvaceti letech na to konečně začínáme přicházet a vláda dělá první kroky k nápravě. Věřím, že se znovu neprosadí názory pánů Tlustých, Klausů, Jandáků a dalších, kteří by chtěli opět tento proces zpomalit nebo úplně zastavit. Podporuji navracení ukradeného majetku všem fyzickým i právnickým osobám, včetně církví.