Šach – mat

Souhlasím s vyjádřením Karla Schwarzenberga po prvním kole prezidentských voleb, že Miloš Zeman je mužem minulosti. Nechci rozebírat jeho chování zejména v druhém kole prezidentských voleb, kdy gradovaly v jeho podání nečestné prostředky jako lži, pomluvy, nacionalismus a šovinismus. Myslím si, že k hodnocení první volby je nutno přihlédnout ke zkušenostem z posledních let komunistického režimu i prvních 23 let po jeho pádu. Nic se neděje náhodou a skutečnost překvapí jen ty nepřipravené.

To, že konec režimu je neodvratný vědělo vedení strany a špičky StB. Založení Prognostického ústavu v čele s osobním poradcem Fidela Kastra Valtrem Komárkem naznačovalo, že strana chce být na ten okamžik připravena a pomocí lidí s relativně „čistým štítem“ převzít v nových poměrech nejdříve ekonomickou a později i politickou moc.  Připomenu jen aktuální rozhovor s Františkem Čubou k výsledku prezidentských voleb o tom, že Miloš Zeman již v lednu 1989 na přednášce ve Slušovicích předpověděl pád režimu na rok 1989, kdežto F. Čuba a jeho spolupracovníci očekávali, že se tak stane až v roce 1992.

V čele sametové revoluce stáli osobnosti disentu, které však neměly žádné zkušenosti s vládnutím. Mezi ně infiltrovali pracovníci komunistického Prognostického ústavu, kteří byli na tuto situaci připraveni a přicházeli s návrhy, jak provést radikální reformy přechodu společnosti od totality k demokracii. Tak se dostal do vlády i Václav Klaus. Jen tak se mohlo stát, že nedošlo k zákazu komunistické strany, vyrovnání se s minulostí. Prioritou se staly otázky ekonomické. Klaus byl vášnivým odpůrcem navrácení komunisty ukradeného majetku. Prosazoval jen tzv. Zmírnění křivd. Tím legalizoval zločiny minulého režimu. Velkou část ukradeného majetku místo toho v kupónové privatizaci bez přípravy potřebných zákonných norem nechal rozkrást tuneláři. Sám, dle vyjádření lidí z jeho okolí, za to očekával Nobelovu cenu za ekonomii.

To, co vykonal na závěr své prezidentské kariéry formou poslední amnestie, kdy tyto tuneláře, kteří připravili stát o miliardy amnestoval, zapadá logicky do již v posledních letech komunismu připraveného plánu postupného převzetí moci. Dalším důkazem je jeho nemístná podpora Miloše Zemana, bývalého kolegy z Prognostického ústavu, v přímých prezidentských volbách. „Vysoké zastoupení spolupracovníků Prognostického ústavu v našem politickém a ekonomickém životě, kteří zastávali a zastávají vlivné funkce v politických stranách celého parlamentního politického spektra, od levice až po pravici a z jejichž řad se rekrutovali premiéři, ministři a prezidenti, i vrcholní činitelé různých institucí“ (zkrácený citát z Wikipedie), dokazuje, že StB má stále v této společnosti vliv a ovlivňuje náš společenský i hospodářský život.

Že nejde jen o proklamaci, dokazuje například to, že KSČM nepostavila do prvních přímých prezidentských voleb svého kandidáta. I když takového měla – kosmonauta Vladimíra Remka. Ten by dostal v prvním kole významnou podporu od ukázněných komunistických voličů a z dnešního pohledu můžeme konstatovat, že Miloš Zeman by do 2. kola voleb nepostoupil. To prognostici samozřejmě předpokládali, a proto Remek nekandidoval. Další skutečností je úzký kontakt Miloše Zemana s komunistickým aparátčíkem Miroslavem Šloufem, bývalým velitelem tankové divize Zdeňkem Zbytkem a dalšími exponenty minulého režimu. I inzerát, podaný v den voleb do Blesku bývalým důstojníkem STB JUDr. Vladimírem Zavadilem jen tuto spolupráci potvrzuje.

Kdo je tedy vítězem současných prezidentských voleb? Proč skončily naděje poloviny občanů na obrat politiky ke slušnosti, poctivosti a spravedlnosti? Tuto otázku by si mělo položit těch víc jak tři miliony občanů, kteří nešli volit. Dobře to vystihla Veronika Žilková v ČT: „Nevoliči mají z předmětu Občanská výchova nedostatečnou“. A tak jsme i po 23 letech od pádu totality dostali v této důležité společenské partii šach-mat.