Čára přes rozpočet a nové naděje

Byli jsme to my, občané a voliči, kteří jsme dlouhodobě sledovali počínání námi volených zákonodárců, jak svým jednáním pohřbili všechny do nich vložené naděje. Mnozí zapomněli na svůj úkol dle svého nejlepšího svědomí zastupovat své voliče a sloužit občanům, společnosti a státu k jeho dobrému fungování, rozvoji a prosperitě. Hodně z nich pochopilo přes všechny sliby a proklamace své působení v politice spíše jako prostředek k zajištění svého osobního nebo skupinového prospěchu.

Po ostudném konci Nečasovy koaliční vlády využil situace pro své skryté ambice prezident Miloš Zeman. Jmenoval premiérem Jiřího Rusnoka, který se ujal za slib členství v bankovní radě, funkce sestavit vládu přátel Miloše Zemana. Její členové „odborníci“ se skládají převážně ze zpochybnitelných osobností, které pro vidinu předpokládaného vládnutí v délce asi 10 měsíců, byli ochotni se této prezidentovy loutkohry zúčastnit.

Vyslovení nedůvěry Rusnokově vládě ve sněmovně a rozpad pravicové koalice udělal páně prezidentovým strategickým plánům čáru přes rozpočet. Nám, občanům a voličům však nečekaně dává tato situace, kdy se mají po rozpuštění sněmovny konat předčasné volby, naději na nový začátek. Lakmusovým papírkem, že jde skutečně o nepředpokládaný a pro někoho nežádoucí vývoj dávají najevo např. výroky Václava Klause, že není třeba spěchat a na předčasné volby ještě nedozrál čas.

Voliči budou mít možnost znovu vybrat své zástupce v nejvyšším zákonodárném sboru a politické strany čas k sebereflexi a vyvození důsledků ze svých chyb. Čím dříve to udělají, tím lépe. Důležité bude nabídnout voličům dobrý program a zejména vybrat a získat kvalitní reprezentanty a důvěryhodné osobnosti na své na volební seznamy. Největší chybou by bylo pověřit opakovaně kandidaturou bývalé poslance, kteří dávno ztratili důvěru veřejnosti a mnozí z nich jako ostřílení matadoři znovu chtějí kandidovat do sněmovny jako celá předchozí léta.

Je dobře, že se politická scéna pročistila a s velkou pravděpodobností se do sněmovny již nevrátí Věci veřejné se svými představiteli Vítem Bártou, M. Babábem, R. Johnem, K. Kočí, J. Škárkou, J. Dobešem, ale také reprezentanti strany Lidem v čele s Karolinou Peake a dalšími. Tyto nové strany se staly pro voliče, kteří do jejich působení ve sněmovně vkládali veliké naděje také jejich největším zklamáním.

Po této zkušenosti buďme rozvážnější a zamysleme se nad současnými novými subjekty, které se chtějí ucházet o přízeň voličů. Jde o stranu ANO 2001 Andreje Babiše a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Největší nebezpečí však hrozí od SPOZ – Zemanovců. To je strana, která v případě proniknutí do sněmovny bude prodlouženou rukou prezidenta. Ten by dovedl jejich mandátů využít pro ovlivňování politiky a prosazování svých zájmů. To by rozhodně nevedlo k uklidnění politické scény a vyvolávalo by to neklid a neustálé boje o vliv a moc mezi prezidentem a parlamentem. Potvrzením je současná situace v nejsilnější straně, která má šanci vyhrát volby – sociální demokracii. Má slabého předsedu, který změnil den před jednáním o důvěře Rusnokově vládě názor a podřídil se takticky prezidentovým příznivcům ve straně, reprezentovaným Michalem Haškem. Není předpoklad, že by Bohuslav Sobotka byl dobrým premiérem, který by prováděl politiku nezávislou na vůli prezidenta.

Určitou nadějí pro voliče jsou demokratické strany KDU-ČSL a Strana Zelených, které se v minulých volbách do sněmovny nedostaly. Měly dost času na to, aby se poučily ze svých chyb a nabídly občanům novou naději na politiku jako službu občanům a státu, návrat morálky, důvěry a slušnosti do politiky.