Zbytnělá a nevýkonná státní správa

Minulá vláda rozpočtové odpovědnosti premiéra Petra Nečase šetřila tam, kde neměla. Ministr financí Kalousek místo potlačování korupce postihl tvrdou rukou důchodce a sociálně potřebné občany. Na kasina a loterie zapomněl. Zapomněl na to, že těch 2,7 milionu důchodců jsou také voliči. Proto volby dopadly tak, jak dopadly. Výprask dostala především pravice za svou necitlivou sociální politiku. Nešetřilo se tam, kde se šetřit mělo. Korupce v celém organizmu společnosti existuje dál.

Zapomněl rovněž na rozpočty státní správy, reprezentované přebujelými a byrokratickými ministerstvy, která vymýšlí neproduktivní a složité předpisy a vyhlášky. Těmi se pak sama neřídí nebo je nedodržují. A tak NKÚ v prováděných kontrolách zjišťuje škody v řádech miliard korun u úřadů, které by měly být vzorem pro všechny nižší stupně řízení. Vydávají se stamiliony za právní služby, i když mají ministerstva vlastní právní oddělení. Totéž za předražené služby IT, o nákupech zcela nepotřebných a zbytečných věcí nemluvě.

ČR je nejhorším subjektem v EU, čerpajícím dotace sotva z poloviny. Tak jsme v posledních pěti letech přišli o 400 miliard korun. A nikdo není za nic odpovědný. Místo dvou či tří celorepublikových priorit (např. dopravní infrastruktura, tj. celostátní síť silnic a dálnic, vlakové koridory, lodní a letecká doprava, napojení na evropské dálkové komunikace, nebo ochrana životního prostředí tj. ovzduší a vod, likvidace ekologických škod z dob minulého režimu), se peníze se roztekly do stovek často neprůhledných projektů, na kterých se přiživilo mnoho korupčních subjektů. Naše byrokracie vymyslela tak složitá pravidla, že se dle nich nedalo ani prakticky postupovat. Pokud by se smysluplně investovalo, mohli jsme na základě nově vybudovaných dopravních tepen rozvíjet hospodářství jednotlivých regionů a žít v mnohem lepším životním prostředí než dnes.

Úředníci, kteří by měli hájit zájmy státu, jednají často v jeho neprospěch. Za úplatky se podílejí na rozkrádání a poškozování státního majetku a národního hospodářství. Připomenu jen poslední případ z ŘSD. Vyhodili paní Miloslavu Pošvářovou, vedoucí odboru kontroly. Dovídáme se, že na celém ŘSD odpovídá za kontrolu prováděných staveb na území celé republiky jediný pracovník. Můžeme se pak divit, že za téměř čvrt století nemáme ještě dostavěnou síť dálnic, obchvaty zamořených měst a miliardy tečou na předražené stavby, často nekvalitně provedené. A reklamace se díky úplatným úředníkům vyřizují v neprospěch státu.

Připravuje se Služební zákon. Jsme poslední zemí EU, která ho ještě nemá. Využijme tuto příležitost nejen k přijetí nových pravidel pro fungování státní správy, ale také pro její celkovou očistu a zefektivnění. Zajistěme její odpolitizování, dejme odborníkům jistotu ve formě kariérního řádu, zaplaťme je řádně a stanovme pravidla pro přiznávání osobních a mimořádných odměn. Očistěme úřady od desítek a stovek nevýkonných a úplatných úředníků, kteří kromě vymýšlení neproduktivních předpisů a vyhlášek nejsou pro stát žádným přínosem. Snad by bylo dobré oživit návrhy, které se čas od času objevují. Přenesme některá ministerstva z Prahy do krajských měst. Proč by nemohlo být ministerstvo zemědělství nebo dopravy třeba v Olomouci nebo v Hradci Králové a ministerstvo dopravy, průmyslu v Ostravě nebo Plzni atd.

Vznikající koalice dává lidem novou naději. Snad neskončí předčasně v hádkách jako koalice minulá. Důvěru dostaly zcela nové subjekty, které buď zazáří a zaniknou nebo dokážou splnit to, co slíbily. Musí udělat v zemi pořádek, zatočit s korupcí a vybudovat efektivní a hospodárně působící státní správu.

Ústava, základní zákon se nemá často měnit. Ale návrh ústavních změn se jeví v tomto funkčním období jako nezbytný. Má-li vláda naplnit svůj program, jsou čtyři roky nedostatečnou dobou. První rok se ztrácí, než se ustaví koalice a jmenuje vláda, než se ministři seznámí se situací v úřadech a připraví kvalitní koncepci činnosti ministerstva, které mají řídit. Rok před volbami se již myslí na další období a zásadní rozhodnutí se již většinou nedělají. Na opravdovou správu země dnes zbývají jen dva roky. Proto by bylo lepší období pětileté. Snížila by se také frekvence voleb, kterých je příliš mnoho.

Rozhodně je třeba vyrovnat dluh zákona o přímé volbě prezidenta a upravit jeho pravomoci. Stanovit lhůty pro výkon jeho funkce a také sankce při jejich případném neplnění. Nejvyššího státního úředníka, tj. státního tajemníka ať jmenuje premiér, ne prezident. Máme parlamentní systém, ne prezidentský. Přímá volba prezidenta byl omyl, vynucený naprosto nepřijatelnými praktikami ODS při volbě Václava Klause. Byl to nejhorší způsob nápravy tohoto nepřijatelného chování politiků. Stejně tak bychom měli posuzovat i návrh tzv. všeobecného referenda Tomia Okamury. O zásadních otázkách života společnosti i strategických rozhodnutích v hospodářství a ekonomice musí rozhodovat nejlepší odborníci a profesionální týmy. Nikoliv laická, nepoučená a manipulovatelná veřejnost.